Z dílny mé dcery


Americký stafordširský teriér


Původ: Americký stafordširský teriér vznikl pravděpodobně zkřížením anglického mastifa a buldoka. Tito psi byli ve Velké Británii původně chováni jako lovečtí psi, na statcích nebo v řeznictvích. Později lidé začali využívat jejich sílu, sníženou citlivost k bolesti a výdrž při zvířecích soubojích. Při těchto soubojích s většími zvířaty, jako byli například býci, byli mnozí poraněni, pošlapáni nebo zahynuli důsledkem rozdupání, či vyhození vysoko do vzduchu a zlámání si páteře při dopadu. Když byly tyto zápasy v roce 1835 zakázány a povoleny zůstaly čistě psí zápasy, chovatelé se zaměřili na tento druh zábavy, který se bohužel občas vyskytuje i v současné době. Proto mají tito psi pověst zabijáků. Zajímavé je, že tito původní chovatelé považovali jeden charakterový znak za absolutně nezbytný. Byla to oddanost k lidem. Jestliže se pes někdy obrátil proti člověku, byl okamžitě utracen. Tak se toto plemeno stalo přátelské vůči lidem a dodnes nepředstavuje žádná nebezpečí. Tito psi si našli cestu do Ameriky kolem r. 1870 jako farmářští psi a hlídači hranic. Poskytovali lidstvu vynikající služby a brzy si získali pověst nejlepších psů.

Jméno plemene bylo v roce 1972 změněno z původního amerického bulteriréra  na amerického stafordšírského teriéra, pojmenovaného podle horníků ze Staffordshiru v Anglii, kteří se zasloužili o jeho chov. Uznaným plemenem je od roku 1974.

Popis: Stafford by měl působit dojmem velké síly. Je to dobře stavěný svalnatý pes, čilý a dobře přizpůsobitelný okolí. Psi mají v kohoutku 46 – 48 cm, fenky jsou menší. Váha potom je v rovnováze s výškou, u psů kolem 30 kg. Má středně dlouhou, širokou a hlubokou hlavu. Uši má buď nekupírované, kdy pes působí takovým dobráckým dojmem, anebo kupírované, což je však v současné době již zakázáno. U výstavních psů hrají důležitou roli i končetiny. Přední nohy jsou silné a nesmí být zakřiveny dopředu. Zadní pak jsou osvalené a tlapky jsou přiměřeně velké, dobře klenuté. Mají krátkou přilehlou srst. Na omak je drsná.

Charakteristickými znaky jsou hlavně hrdost, síla, věrnost a houževnatost. Bez ohledu na vrozenou schopnost rvát se se zvířaty 3x většími než je on sám je stafford neútočný a nevyhledává rvačky. Je pohodový, spolehlivý a klidný. Má nízký práh vzrušivosti, proto se výborně hodí k dětem, starším lidem, ale třeba i k vozíčkářům. Toto plemeno se také využívá pro canisterapii, pomáhá při rehabilitacích a přináší rozptýlení a radost pacientům.

Období vývoje štěněte:

Vegetativní až vtiskávací – štěně reaguje na prosté doteky. Potřebuje sourozence, aby se
naučilo žít a komunikovat s jinými psy. Učí se základům soužití ve smečce a vnímá její hierarchii. Koncem tohoto období se učí vztahům s lidmi, dětmi a všímá si okolí.

Vtiskávací a socializační – to je mozek už vyvinutý, štěně potřebuje kontakty s vnějším světem. Odchází od matky a sourozenců. Prochází změnou,opouští smečku a stává se členem rodiny, kde dominuje člověk. Zde je patrné období strachu, kt. trvá od 8 do 16 týdnů. V té době musí být chráněno před bolestí a úlekem.

I. a II. štěněcí stádium – začíná výchova a výcvik. Méně styku s jinými psy a prohlubují se
vztahy s člověkem. Zde je nutná pevnost a spravedlivost. Pes má zafixovanou útěkovou reakci. Jeho dobré chování je ale třeba stále oceňovat, aby věděl, že to je to, co po něm chceme.

Puberta – Je další období strachu. Rychle míjí ale nutné je vyvarovat se strachu a bolesti. Projevuje se snaha dominovat. Pes už by teď měl ovládat základní povely.

Výchova: Disciplína a výcvik psa vnáší do jeho života řád. Potřebuje ji po celý život a musí zachovávat určité hodnostní pořadí. Lidé, kteří své psy cvičí, mají zvířata mnohem zdatnější a spokojenější a oni sami se také cítí lépe. Amstafa ovšem nelze cvičit tak intenzivně a tvrdě, jako např. německého ovčáka. Amstafa je nutné pro výcvik zaujmout, aby měl radost z toho co dělá a aby mu bylo jasné, že tím dělá radost i člověku, ke kterému má citový vztah. A pokud je za dobře vykonaný cvik či povel odměněn, vykonává ho příště znovu a ochotněji. Stejně důležitý jako odměna je ale i trest za nevhodné chování. Nedoporučuje se reagovat tvrdě. Brzy se naučí brát vaše zákazy vážně a pochopí že šéf jste tu vy.

Stáří: Nyní se podívejme, jak vypadá takové stáří u Amstafa. Asi jako u každého jiného plemene, dochází u těchto psů k určitým změnám, které se začínají objevovat kolem 7. roku života. Budeme-li takového psa považovat za seniora, je určitě dobré využívat léčebné a preventivní strategie za pomoci veterináře. To znamená min. 2 veterinární prohlídky ročně, kdy veterinář provede důkladná vyšetření, popřípadě zahájí okamžitou léčbu.

Nejčastějšími nemocemi jsou:

SDP – tzv. syndrom starých psů, jehož příznaky jsou nejčastěji projevy nečistotnosti v domě, změny spánku, zmatenost a úpadek reakcí na společenské podněty.

Infekční zánět jater

Kožní choroby

K fyzickým problémům patří nejčastěji ztráta sluchu a zraku, artritis ( zánět kloubů), ledvinové a jaterní potíže, cukrovka či srdeční potíže. Vedle nich dochází i k problémům chování. Pochopitelně, že skoro hluchý, nebo třeba slepý pes bývá nevrlejší, může reagovat neočekávaně agresivně. Staří psi, kteří trpí senilitou bývají netrpěliví a podráždění. Proto každý starší pes, který se blíží 12 roku, potřebuje trpělivost a dobrou péči více než kdykoli předtím. Majitel by mu měl připomínat jeho zlatá léta, starat se mu o potěšení a odměnu, dokud je to možné.


Když si amstaf někoho zamiluje, je mu do smrti oddaný a nejen miluje, ale také chrání celou jeho rodinu. Je šťastný, když najde osobnost, která ho uznává, a když Vás uzná za přítele, nikdy si nemusíte dělat starosti, když ho chcete představit jiným lidem, či vyjít si s ním do společnosti. Proto jsem Vám chtěla toto plemeno představit nikoli jako bojové, ale jako společenského a mimořádně věrného přítele, parťáka na kterého se můžete kdykoli spolehnout.